ahoj neznámo kam

12. dubna 2016 v 22:36 |  mé myšlenky
ahoj člověku,

omlouvám se, že sem píšu vždycky, když se necítím dobře, ale prostě se opět potřebuju vypsat, abych si utřídila myšlenky, které se ve mě za tento den nahromadily. sedím tady s holkama na jednom pokoji, ruce se mi třesou a já mám slzy v očích, ale jo, jsem v pořádku ... zatím ... proto to chci napsat ted´.
nemůžu se nadechnout a je mi těžko. nechci na sobě dát nic znát, já ani nevím, jak bych jim to řekla.
dneska se totiž cítím, jako totální shit. mám 2 čtyřky, jsem tlustá, hnusná, debilní a začínám se bát všeho. mám pocit, že se proti mě všechno spiklo a já s tím nemůžu nic dělat.

mám pocit, že se mi hroutí půda pod nohama.

já nejsem nic, nejsem to, co jsem čekala že jsem a nemám to, co jsem myslela, že mám.
ničeho nedosáhnu a můj život se hroutí do propasti, kterou jsem si nepředstavovala.
jak můžu mít dvě čtyřky? vždyt´ mě rodiče zabijou
neskutečně.
já se tak bojím
 

Nevybouření se

15. března 2016 v 20:40 |  mé myšlenky

Zdravím po delší době, co jsem nic nenapsala. Stýskalo se mi po vás. Ještě před napsání bych moc chtěla poděkovat za milé a důvěrné komentáře, které jste mi věnovali. Tohle mám na blogovém světě nejraději. Podporu. Po té době, co jsem dlouho neblogovala jsem se bála na minulý článek reakce a opět jste mě přesvědčili o tom, že jste prostě nejlepší!

Dneska bych se s vámi chtěla podělit o pár úvah, které mě při čtení jednoho článku napadli. Rodiče chování svých dětí přisuzují pubertě. Je to pravda. Mamka totiž vždy mé problémy rozsoudila tím, že mi odpověděla, že následkem je puberta. Možná je přesně puberta to, že si nemyslím, že jsem v pubertě. Jenže já jsem se vždycky snažila své mamce vyhovět a chovat se přesně tak, jak chtěla ona a teď mě to mrzí. Nevím přesně, co jsem a co chci. Vždycky jsem se totiž chovala podle hodnot, které mi vštípila do hlavy. Furt mi opakovala, ať jsem upravená, co si jinak o mě lidi pomyslí a já jsem nikdy nechybovala protože můj život jsem žila podle jejího návodu. Tohle matky dělají, ano, ale není zde i nějaká hranice, kterou mamča překročila? Furt si totiž přijdu mamkou omezovaná a nikdy jsem necítila to, že když budu tím kdo chci být, tak mě bude mít ráda. Vždy jsem měla pocit ten, že když budu to, co chce ona abych byla bude mě mít ráda.
Přijdu si nevybouřená a mám chuť dělat chyby jenže furt si říkám, že mamku zklamu... Tím, že jsem si nevyzkoušela, kdo můžu být, vlastně nevím, kdo jsem. Pokud budu mít někdy dítě, tak přesně tohle bych chtěla ve výchově změnit. Nechám ho být tím, čím nebo kým chce být a budu ho v tom podporovat. Od toho je totiž hlavně rodina. O podporování. Samozřejmě, že se z něj budu snažit udělat dobrého člověka, ale né v té míře, aby byl tím, kdo není.

Budu ho nabádat k tomu, aby byl sám sebou, ale byl stále ohleduplný. Protože sami sobě jsme si nejlepším přítelem. A kdyby brečelo/bylo zranělo budu tady pro něj a budu mu tiše šeptat, že ho miluju takového, jaký je. Že na něm miluji všechno.

A jak to vidíte vy?

c r u s h / p o s t r a c h

19. února 2016 v 23:24 |  mé myšlenky
omlouvám se předem za to, že tento článek nebude mít nějakou stylistiku protože se potřebuju sakra jen vypsat. vypsat se ze svých kreténích pocitů, které tíží mojí hlavu a o kterých vím, že by moje "kamarádky" (spíše bližší osoby z okolí cizinců) považovali za pitomé a dětinské. už před napsání těchto řádků se tak cítím, ale potřebuju to napsat, dostat to ven.

obvyklým přáním k mým narozeninám byla tyto slova: všechno nejlepší k 17tým narozeninám - hodně štěstí, zdravé a kluků (ne těch tvých imaginárních, vysněných). a přesně tady je ten kámen úrazu. vždy si najdu někde (kdekoliv, mně to prostě vůbec nevadí) nějakého kluka, který má být v mojí hlavě. př. štěpán z suprstár - ano ano, přesně tak. začne se mi totiž ten kluk líbit, pak ho začnu "stalkovat" a pak mám potřebu o něm neustále mluvit -___- ! představuju si ty shity, co by jsme spolu mohli dělat a jak by to bylo fajn mít takového kluka. zabte mě, chovám se pořád jako malá holka.

jenže, to že mám crush v štěpánovi není ještě tak strašný. někdy před měsícem mi ukázala kamarádka kluka, který je teď místo štěpána. je to úplně normální kluk, není to nějaký model, ale přijde mi děsně fajn - ano, podle facebooku. musím na něj a jeho představu furt myslet, není to nějaká úchylka? nejsem nějaká vadná? děsně mě to trápí, nevysmějte se mi, prosím.
teď to začalo být mnohem horší, když jsem toho "fajnovýho kluka" potkala v pizzerce, když jsme jeli do města - stál tam u baru a objednával si s klukama pizzu a já z něj nemohla spustit oči.. co teď s tím? jsem zabouchlá?
já přece nemůžu být zabouchlá, když se s ním neznám. jsem zabouchlá do té představy?
mám nějaké psychycké trauma zamilovat se do kluka, kterého znám?
je pro mě iluze kluka lepší než realita?

ach jo .

chtěla bych se s ním tak moc seznámit, ale vůbec nevím jak. bydlí dost daleko a přes fb se s ním seznamovat moc nechci - co bych mu potom řekla tyjo? nezdá se vám, že v dnešní době je hrozně těžký poznat někoho správnýho?
 


Co si vzít poprvé s sebou na internát

15. února 2016 v 11:26 |  inspirace
Článek na tohle téma jsem hledala před vstupem do prváku hrozně dlouho a nemohla jsem najít nějaký, který by se mi v té chvíly hodil a nějak mi pomohl se přestat strachovat.

každý internát je jiný, já říkám jen své osobní zkušenosti a tipy. každý si to musí ozkoušet sám, co přivézt a co ne. tohle jsou jen věci, které dělám já a mohli by vám třeba usnadnit vstup.
study and school imageyoung, fun, and quote imagestudy, motivation, and room image
CO SI VZÍT S SEBOU?
1) hygiena a kosmetika- kartáček, pasta, ručníky, sprcháč, šampón, kosmetika, nůžtičky na nehty, pinzeta, deodorant, vůně, gumičky (nejlépe balení XXL :-D), holítka a nějaké náplasti. já si všechny tyto věci nechávám na internátu. holky si vozí makeup tam a zpátky což mi přijde dost nepraktické, ale někdy to prostě nejde udělat jinak. kupovat si úplně všechny hygienické a kosmetické věci 2x taky není nic moc extra.
2) oblečení - to si budete vozit bohužel furt tam a zpátky. pračky na intru nejsou a žehlička je jen jedna ve vychovatelně, takže taky na nějaké velké prádlo to moc není. proto si beru na intr věci, které se dají jednoduše kombinovat a beru si jich co nejmíň protože to oblečení váží asi nejvíc. využila jsem prvního dne, kdy mě rodiče vezli a já si mohla nabrat bundy, mikyny a oblečení objemnější. oblečení se na intru nosí domáci - tepláky, triko, mikyna a pantofle. PŘEZUVKY nezapomenout! pyžamo
3) ostatní - libůstky, které vám připomenou domov (fotky, plyšáky,..), igelitka na špinavé oblečení, deka, nějaké rozdělovače na učení a věci do školy.
4) jídlo a pití - na internetu jsem si přečetla, že ho budete potřebovat málo. omyl! jídlo mi chybí na intru skoro furt. vemte si věci, které se vám tak rychle nezkazí na doby depek, chutí a prostě jen špatné večeře na intru. mě se osvědčili (jako chudému studentovi) věci tyto: čaj nebo káva, čínské polívky, cereálie, sušenky, sušené ovoce a to, na co máte nejčastěji chuť. občas jsem si koupila v krámě vedle internátu nějakou minerálku a šťávu.
- s tímto tématem souvisí i to, že si musíte vzít : hrneček, příbory, talířek a mističku.

Nástupu se nebojte, hned u vchodu by se vás měl někdo chytnout a ukázat vám váš pokoj a novou třídu. Všechno to proběhne hladce, to vám můžu klidně slíbit. Nemáte se čeho bát!

Kam dál