Březen 2016

Nevybouření se

15. března 2016 v 20:40 mé myšlenky

Zdravím po delší době, co jsem nic nenapsala. Stýskalo se mi po vás. Ještě před napsání bych moc chtěla poděkovat za milé a důvěrné komentáře, které jste mi věnovali. Tohle mám na blogovém světě nejraději. Podporu. Po té době, co jsem dlouho neblogovala jsem se bála na minulý článek reakce a opět jste mě přesvědčili o tom, že jste prostě nejlepší!

Dneska bych se s vámi chtěla podělit o pár úvah, které mě při čtení jednoho článku napadli. Rodiče chování svých dětí přisuzují pubertě. Je to pravda. Mamka totiž vždy mé problémy rozsoudila tím, že mi odpověděla, že následkem je puberta. Možná je přesně puberta to, že si nemyslím, že jsem v pubertě. Jenže já jsem se vždycky snažila své mamce vyhovět a chovat se přesně tak, jak chtěla ona a teď mě to mrzí. Nevím přesně, co jsem a co chci. Vždycky jsem se totiž chovala podle hodnot, které mi vštípila do hlavy. Furt mi opakovala, ať jsem upravená, co si jinak o mě lidi pomyslí a já jsem nikdy nechybovala protože můj život jsem žila podle jejího návodu. Tohle matky dělají, ano, ale není zde i nějaká hranice, kterou mamča překročila? Furt si totiž přijdu mamkou omezovaná a nikdy jsem necítila to, že když budu tím kdo chci být, tak mě bude mít ráda. Vždy jsem měla pocit ten, že když budu to, co chce ona abych byla bude mě mít ráda.
Přijdu si nevybouřená a mám chuť dělat chyby jenže furt si říkám, že mamku zklamu... Tím, že jsem si nevyzkoušela, kdo můžu být, vlastně nevím, kdo jsem. Pokud budu mít někdy dítě, tak přesně tohle bych chtěla ve výchově změnit. Nechám ho být tím, čím nebo kým chce být a budu ho v tom podporovat. Od toho je totiž hlavně rodina. O podporování. Samozřejmě, že se z něj budu snažit udělat dobrého člověka, ale né v té míře, aby byl tím, kdo není.

Budu ho nabádat k tomu, aby byl sám sebou, ale byl stále ohleduplný. Protože sami sobě jsme si nejlepším přítelem. A kdyby brečelo/bylo zranělo budu tady pro něj a budu mu tiše šeptat, že ho miluju takového, jaký je. Že na něm miluji všechno.

A jak to vidíte vy?